Category Archives: boza7

Beautiful-Spring-Flowers-Photography

Závěrečné hodnocení léčby

Vážený terapeutický týme, milá komunito. Dovolte mi, abych se v krátkosti ohlédl za posledními čtyřmi měsíci svého života.

Když jsem 10. října loňského roku nastupoval k léčebnému procesu na zdejší oddělení, měl jsem značné obavy z toho, zda to tu zvládnu a vydržím. K tomu, abych zjistil, že mé obavy byly zbytečné, mi stačilo jen pár dní. Již po těch pár dnech jsem to tu začal vnímat jako své druhé, přechodné bydliště.

Můj zdravotní stav se den ode dne lepšil, třes rukou ustupoval. Na to navazovala i stále se lepšící psychická pohoda. V průběhu léčby jsem si postupně čím dál tím více uvědomoval, jak krásné je žít život za střízlivého stavu. Začal jsem si vážit maličkostí a krás každodenního života.

Život ve zdejší komunitě mi dal velmi cenné zkušeností do budoucího života, stejně tak, jako spoustu krásných vzpomínek. Poznal jsem spoustu kvalitních a milých lidí, dokonce snad i získal nová přátelství, která bych chtěl v budoucnu i nadále rozvíjet. Samozřejmě jsem se zde setkal i s lidmi, kteří měli lidské kvality na dosti mizerné úrovni, což mne však naučilo, že i s těmi se člověk musí nějakým způsobem naučit vycházet a vydržet žít pod jednou střechou.

V průběhu léčby se mi postupně podařilo urovnat si vztahy s rodinnými příslušníky, stejně tak, jako získat a obnovit vztahy přátelské. Jsem velmi vděčen, že i poté, co jsem se k nim dříve obrátil zády, mi dali šanci začít znovu a v mém úsilí abstinovat mne podporují.

K dnešnímu dni abstinuji přesně 124 dní. Jsem si vědom, že to ještě vůbec nic neznamená, že to jsou jen první krůčky na obrovsky dlouhé a obtížné cestě. Ale jsem odhodlán jít krok po kroku dál a věřím, že se z pouhých stovek dní abstinence, mohou stát tisíce. Měl jsem obrovské štěstí, že se mi naskytla příležitost stoupnout si na výhybku a zvolit si tento nový, lepší životní směr.

Jako formu doléčování tam venku, v běžném životě, jsem zvolil užívání Antabusu a navštěvování adiktologické ambulance. Rekondiční pobyt mám předběžně sjednaný na měsíc červen.

Závěrem Vám chci popřát hodně sil v boji s tím zákeřným démonem nesoucím jméno alkohol! Važme si jeden druhého a rozdávejme kolem sebe štěstí, lásku a optimismus! Život, obzvláště ten střízlivý, je krásný, tak se podle toho k sobě také chovejme!

V Kroměříži, dne 4.1.2016

boza7

Screen-Shot-2013-09-10-at-6.00.52-PM

Jak jsem znovuobjevil kouzlo knih

Asi v polovině letních prázdnin roku 2014 jsem jel do Jeseníků na týdenní dovolenou. Ještě před cestou jsem si sebou přibalil knihu, kterou jsem si objednal ještě na základní škole, jmenovala se Muž na cestách.
„Kdo ví, třeba tam bude taková nuda, že se bude hodit a třeba jí i celou přečtu“, pomyslel jsem si.

Nuda tam nebyla, celý týden jsem minimálně jednou denně cvičil na posilovacím stroji, který byl součástí sportovního vybavení námi pronajaté chaty. Ale také jsem se každý den společně se zbytkem chlapské posádky věnoval i ostatním sportům, tím nemyslím válení se v bazénu. Mám na mysli hraní fotbalu, stolního tenisu a nějakého toho hození míče na koš.

muz-na-cestach-47465

Javier Requero
– Muž na cestách
/ El Hombre que viaja /

Ale i přes to, že co k činnosti toho bylo stále dost, tak asi třetí den pobytu jsem se odhodlal knihu otevřít. Nevím, zda to nazvat takto silnými slovy, ale mám pocit, že to byl možná i dost docela zásadní, nebo alespoň trochu podstatný moment mého života. Knihu jsem přečetl během dalších dvou dní a zanechala ve mně pozitivní dojem. Ani ne tak v síle příběhu, ale v tom, že jsem si uvědomil, že čtení má nesmírné kouzlo, a že by mě to mohlo začít bavit.

Po návratu zpět domů, do jednoho z bytů v olomoucké panelákové džungli, se vrátil život do zaběhlých kolejí. Co to jsou zaběhlé koleje, raději vysvětlovat nebudu, museli byste si ťukat na čelo a usnout nudou.

Ale asi po dalším uběhlém týdnu stereotypu, mně najednou něco v hlavě ťuklo a řeklo:
„Hele, co tak zkusit zase něco přečíst?“
Má reakce na to byla asi taková: „No jo, ale co?!“.
A tak jsem začal pomalu dávat do provozu mozkové buňky a přemýšlet. Netrvalo to moc dlouho a uvědomil jsem si:
„Hvězdy nám nepřály, ten film, co dávali v kinech, ten je podle knižní předlohy…“, a můj první román, který posléze přečtu, byl na světě.

hvezdny-nam-nepraly-TqS-204044

John Green
– Hvězdy nám nepřály
/ The Fault in Our Stars /

Stejnojmenná kniha vyprávěla o osudu Hazel Grace a jejího přítele, kteří ještě před dovršením plnoletosti museli bojovat s rakovinou.
Dále už nic neprozradím, ale příběh byl poutavý, lidský, smutný, ale dokonce i vtipný a zábavný. Po přečtení tohoto světového bestselleru jsem si už byl skoro jist, že ta kniha nebude ani zdaleka poslední.

zlodejka-knih-x8T-26831

Markus Zusak
– Zlodějka knih
/ The Book Thief /

Hned ten samý den jsem se vrhl na knihu s názvem Zlodějka knih, tu knihu už jsem měl vytipovanou předem.
Na rozdíl od Hvězdy nám nepřály, tak Zlodějku knih jsem viděl již dříve v jejím filmovém zpracování, proto jsem si byl skoro jist, že tato kniha mě bude bavit.
A nemýlil jsem se! Vypravěčem tohoto dojemného příběhu o německé dívence jménem Liesel Memingerová, která žila u pěstounských rodičů v Mnichově za druhé světové války, je sama smrt.
Ano smrt, zprvu mi to připadalo poněkud zvláštní, ale po přečtení tohoto díla musím konstatovat, že autorovi tohoto románu se povedl zkrátka mistrovský kousek!

posel-56459

Markus Zusak
– Posel
/ The Messenger

Dnes, v den kdy tyto řádky píši, a kdy jsem dočetl posledně jmenovanou knihu, jsem se rozhodoval pro další literární dílo. Po prolistování webových stránek s databází knih, jsem usoudil, že kniha s názvem Posel, od autora právě dočtené Zlodějky knih, by mohla stát také zato.
A po právě přečtených asi padesáti stránkách soudím, že jsem se se svým úsudkem nemýlil.

Nyní, v momentě, kdy mně napadlo sepsat těchto pár odstavců, už dokonce i přemýšlím nad tím, že si asi po 12 ti letech zase zaplatím průkaz do městské knihovny.

Takže, mé shrnutí: To, že jsem vůbec odjel na dovolenou, a že jsem sebou na poslední chvíli přibalil i knihu, bylo klíčové pro to, abych znovu, naposledy to tomu tak bylo v dětství, odhalil krásu světa knih.

920934_519643244762318_764753528_o

Olomoucká sportovní tragédie

Předně si dovolím zkopírovat své vyjádření k dění mezi fanoušky Sigmy a Mory ze dne 31. května 2014…

Vy, co se smějete tomu, že Sigma spadla, nebo píšete, ať už se do ligy ani nevrací atp., si dejte před zrcadlem alespoň 30 facek, přesně po tolika letech nejvyšší soutěž náš olomoucký klub opouští!
Přijde mi to docela dementní se tady předhánět v tom, který klub, zda Sigma či Mora, je lepší…
Oba jsou to ty NAŠE!!! OLOMOUC!!!

K tomu, co se děje mezi olomouckou sportovní veřejností, už se asi nemá cenu dále vyjadřovat… Kdyby hrála Olomouc extraligu v kuličkiádě, budu jí fandit taky! :-)

Jinak námi všemi milovaná Sigmička bohužel opuští nejvyšší fotbalovou ligu, tudíž se mužeme těšit snad jen na zápasy s Opavou. Ale přesto doufám a pevně věřím, že ihned po roce do nyní již nově Synot ligy, se Modro-bílá lavina vrátí!
Alespoň, že budeme nyní moci chodit na zvučná hokejová jména v Tipsport extralize v ledním hokeji! Je smutné, že když se konečně povedl postup v hokeji, tak přišel pád ve fotbale. Takže za rok se mi ten můj sen už ale určitě splní, oba mé milované kluby budou hrát v nejvyšší soutěži! ♥