Vážený terapeutický týme, milá komunito. Dovolte mi, abych se v krátkosti ohlédl za posledními čtyřmi měsíci svého života.
Když jsem 10. října loňského roku nastupoval k léčebnému procesu na zdejší oddělení, měl jsem značné obavy z toho, zda to tu zvládnu a vydržím. K tomu, abych zjistil, že mé obavy byly zbytečné, mi stačilo jen pár dní. Již po těch pár dnech jsem to tu začal vnímat jako své druhé, přechodné bydliště.
Můj zdravotní stav se den ode dne lepšil, třes rukou ustupoval. Na to navazovala i stále se lepšící psychická pohoda. V průběhu léčby jsem si postupně čím dál tím více uvědomoval, jak krásné je žít život za střízlivého stavu. Začal jsem si vážit maličkostí a krás každodenního života.
Život ve zdejší komunitě mi dal velmi cenné zkušeností do budoucího života, stejně tak, jako spoustu krásných vzpomínek. Poznal jsem spoustu kvalitních a milých lidí, dokonce snad i získal nová přátelství, která bych chtěl v budoucnu i nadále rozvíjet. Samozřejmě jsem se zde setkal i s lidmi, kteří měli lidské kvality na dosti mizerné úrovni, což mne však naučilo, že i s těmi se člověk musí nějakým způsobem naučit vycházet a vydržet žít pod jednou střechou.
V průběhu léčby se mi postupně podařilo urovnat si vztahy s rodinnými příslušníky, stejně tak, jako získat a obnovit vztahy přátelské. Jsem velmi vděčen, že i poté, co jsem se k nim dříve obrátil zády, mi dali šanci začít znovu a v mém úsilí abstinovat mne podporují.
K dnešnímu dni abstinuji přesně 124 dní. Jsem si vědom, že to ještě vůbec nic neznamená, že to jsou jen první krůčky na obrovsky dlouhé a obtížné cestě. Ale jsem odhodlán jít krok po kroku dál a věřím, že se z pouhých stovek dní abstinence, mohou stát tisíce. Měl jsem obrovské štěstí, že se mi naskytla příležitost stoupnout si na výhybku a zvolit si tento nový, lepší životní směr.
Jako formu doléčování tam venku, v běžném životě, jsem zvolil užívání Antabusu a navštěvování adiktologické ambulance. Rekondiční pobyt mám předběžně sjednaný na měsíc červen.
Závěrem Vám chci popřát hodně sil v boji s tím zákeřným démonem nesoucím jméno alkohol! Važme si jeden druhého a rozdávejme kolem sebe štěstí, lásku a optimismus! Život, obzvláště ten střízlivý, je krásný, tak se podle toho k sobě také chovejme!
V Kroměříži, dne 4.1.2016
boza7